Yukifest 2009
Tak vážení a milí věřte tomu nebo ne, ale na výše uvedenou akci konanou 30.1. – 1.2. dorazilo celkem 153 návštěvníků. Pragocon a jeho asijská linie bude totiž odložena až do dubna a jelikož není žádný con, hyperaktivní Trilenid a Akiko se rozhodli udělat jednu akci hned teď. Jako místo posloužila ZUŠ Ilji Hurníka v Praze, byť čert ví, proč zní oficiální adresa Dům dětí a mládeže Praha 2, Slezská 21, 120 00 Praha 2.
V jednu jsem vyrazil busem z Brna. Cestu do Prahy jsem si krátil četbou knihy Simona R. Greena Popíjení půlnočního vína, kterou mohu vřele doporučit. V Praze jsem po příjezdu dokonce vystoupil a přestoupil na správné stanice metra hned napoprvé, což se mi nestává často. Samozřejmě můj desorientační smysl mě ani pro tento den neopustil. Tramvají jsem zamířil opačným směrem, než byla zastávka Šumavská. Moje bloudění a hledání budovy v ulici Slezská se napřed pokoušel ukončit jeden klučina (ze kterého se později vyklubal Naruto cosplayer), který nevím, jak odhadl, že mířím na Yukifest (karimatka mě holt prozradila, stejně jako bágl přes rameno) a pokoušel se mě nasměrovat. Chvályhodné, leč neúčinné (každý si vykládáme výraz konec ulice a doprava po svém). Je fakt, že jsem ono místo přešel o pouhých 200 metrů. Naštěstí mi jeden chodec správně ukázal cestu. Jindy mám v Praze štěstí na samé cizince, kteří neví, kde jsou, nebo mě pošlou do …., prostě pryč, případně potkám místní domorodce, kteří neznají vlastní město.
Otevřeno bylo od tří, já vpadl do budovy někdy po půl páté tuším. Povinně odznáček k jmenovce, pak hurá za Trilem na krátký briefing Poté následovalo složení mých krámů v hlavním sále, kde byl mix pult a docela velké pódium. Přípravy probíhaly v plném proudu. Budova sama měla čtyři podlaží, všude na patrech visely vtipné cedule. Schody nepočítejte, neboť každé schody mají jednou konec (zlí jazykové tvrdili, že schodů je celkem 75), ale ze začátku mi to ani nijak nepřišlo. Bral jsem to jako bod pro zdraví a fotbalový trénink v jednom. Po sledování úvodních AMV (některá jsem dokonce ještě neviděl) pak jsem se vydal na objevování budovy. Ve druhém patře se pařilo na konzole. Ve třetím byla otevřena čajovna, kde bylo možno sehnat něco i něco sladkého na zub. Hned vedle byl bufet se základní nabídkou jídla a pití pro přežití, ceny byly kupodivu příznivé. V posledním patře byla místnost pro ***DDR*** a druhý sál pro promítání, leč pěvecký sbor se rozhodl cvičit i tento pátek, tak promítání bylo zpožděno. Dal jsem si jednu epizodu ***D. Gray Man***, audio vizuálně to vypadalo více, než dobře, po stránce příběhu a charakterů to zavánělo dávkou klišé a stylem humoru, který však ještě unesu, uvidíme, jestli to má nárok na můj čas.
Při slavnostním zahájení v hlavním sále, kde Trill názorně ukazoval v jaké poloze sledovat hentai, sál lehl smíchy. Navíc vyhrožoval, běda kdo se připlete na tento typ promítání a nebude mu aspoň patnáct. No nevím věkový průměr byl hodně nízký, ale tipuji, že patnáctku snad měli všichni za sebou. V sále přibylo dramaticky lidí, oproti minulým hodinám, všude bylo náhle plno cosplayů, zejména z některých fandů Naruta šel vážně strach, dále tam byly neko krásky, maidky, lolitky, nerdi, prostě obvyklá směs co na takové akce chodí
Pak začala v hlavním sále série ***Doujin Work***, neznal jsem ji, ale pobavila mě, komu se líbil Genshiken nemůže se zklamat. Po zahnání hladu a žízně v bufetu, jsem zapadl do druhého prostoru pro promítání. Neměl jsem tušení, že **Hana Yori Dango** je dorama. A dokonce takové, které mě zaujme. S potěšením jsem viděl dva díly a litoval, že nebyl prostor na třetí. Aspoň mám co shánět. Až o den později jsem se od Greka dozvěděl, že výše uvedený titul je legendární shoujo manga i anime. Nutno říci, že inteligentní a vtipná. Je to tak trochu jako příběh o Popelce. Tsukushi chodí na elitní střední školu Eitoku pro bohaté, byť sama je chudá. Kromě toho oponuje F4 – parta zlovolných bišíků, nejbohatších, nejmocnějších, tyranizující vybrané jedince. Jak už to tak bývá, budeme svědky soupeření dvou bišíků o jednu dívčinu – Tsukushi, ale o humor a napínavé momenty nebude nouze.
Pak jsem se odebral do hlavního sálu, abych si společně s ostatními ničil bránici při ***Detroit Metal City*** – produkty studia 4°C prostě nezklamou. Kdo by se nechlámal sérii o Negišim. Chlapci, který miluje švédský pop, ale večer se mění na Krausera, nemilosrdného lídra deathmetalové kapely. Časté odkazy, parodie, narážky na klišé black, death metalu, punku, rapu, praktik hudebního průmyslu obecně. Střely neomylně a přesně zasáhly svůj cíl. Pak jsem to chtěl zaseknout do Hypnovy říše. Bohužel pro mě, někteří hulváti a slepice považovali za nutné mluvit nahlas i ve tři ráno. No aspoň že později ráno se snažili být tiše, takže jsem nějakého spánku nakonec dosáhl. Po ránu, respektive o půl jedenácté jsem se vydal na oběd do blízké čínské restaurace. Rozhodování mezi ***One Piece*** a přednáškou Ayme, vyhrála ***Ayme***. Zpracovala téma vznik mangy. Měla hezké slajdy, mluvila k nim, občas se i ptala na něco publika. Nechala kolovat některé měsíční a dvoutýdenní magazíny, které tvoří páteř vydávání mangy. Dozvěděl jsem se dost podnětných informací o historii i nedávné současnosti.
Pak jsem přebíhal mezi sály. ***Air Gear*** vypadá na solidní fajto anime se sportovní tématikou vzdušných bruslí a závodění mezi členy různých frakcí. Samozřejmě hlavní hrdina loser, a jiná klišé tu jsou, ovšem bavilo mě to. Pak jsem také viděl kus série ***Beck***. Ta na tom byla s originalitou o poznání lépe. Sice jde o shounen, ale hudební prostředí o kámoších, co chtějí mít kapelu, a studentovi, který díky spolužačce teprve nedávno přičichl k rocku, to má něco do sebe. Jako zvědavec jsem poté vyrazil na sushi workshop. Produkty, ze kterých to mělo být připraveno, nevypadaly nijak lákavě, ale výsledná podoba mi vyrazila dech.
Pak jsem měl přednášku já. Název střet černé a bílé dává šedou, měl jasně sdělit, že půjde o pop/rockovou kapelu ***Glay***, která se původně měla jmenovat Grey, ale znáte to, Japonci nejsou s některými hláskami kamarádi při jejich vyslovování. Nechci se přehnaně chválit. Udělal jsem nějaké chyby, jako záměnu informací o dvou členech, kdy jsem informace řekl přesně, ale použil k tomu nesprávné slajdy. Občasné lovení některých číselných údajů z papírů. Ale většinu času jsem se obešel bez poznámek. Stihl jsem celou obsáhlou diskografii projet bez potíží. Potěšilo mě, že od pouštění ukázek začalo do sálu proudit více lidí. Časově jsem vše krásně stihl probrat. Členy, koncertování venku i doma, hudební vlivy a inspirace, výhled do budoucna, stejně jako důvody obrovského komerčního úspěchu. Pustil jsem celkem čtyři ukázky. Před definitivním rozloučením s publikem jsem měl ještě čas pustit svoji oblíbenou skladbu Heavy Gauge http://youtube.com/watch?v=J9n75w5DRRM Snad jsem příliš nenudil a někoho nalákal, aby se blíže podíval na zoubek této kapele, která tu rozhodně není moc známá.
Pak jsem sledoval můj tajný tip na jedno z nejlepších anime roku 2008/9 ***Casshern Sins***. Seriál s depresivní atmosférou a prostředím umírajícího světa lidí i robotů, výborná muzika (Kaoru Wada), kresba, nemohu se dočkat, až bude série odvysílaná celá.
Následovala přednáška **Storytellera**. Ten si vzal na paškál fenomén fanfikce. Byl důkladně připraven s velkým množstvím slajdů. A informacemi mimo ně. Probíhala i výměna názorů s publikem. Účast byla více, než slušná. Docela jsem se poučil, byť psaní fanfikce není moje hobby, nikdy mě nenapadlo použít to jako zlepšovací trénink pro psaní.
Série ***Mouryou no Hako*** kombinovala prvky hororu a nadpřirozena, detektivky v příběhu dvou studentek v poválečném Japonsku, rozhodně zajímavá atmosféra a myšlenka příběhu. Tvůrci studio MADHOUSE a CLAMP, více snad netřeba dodávat k nalákání. Luxusní vizuální stránka je samozřejmostí.
Pak dorazil ***Shinji***. Komiksový receptář sliboval mnohé. Shinji probral pět pravidel pro úspěšného tvůrce mangy/komiksu. Přitom představil ty špatné i dobré příklady tvorby. Dostalo se na jména tvůrců jako Kaori Yuki, Chie Shinohara. Došlo i na jiné autory a díla. Zásady a hlášky byly občas vtipné. Rady jako přihoď bišíka, odhal trauma jsou jistě důvěrně známé v branži. Nebo nedopusťte se chyby jako nepřehlednost nebo nedej bože nutit čtenáře myslet, to je zlo (takže milí tvůrci zapomeňte na postupy alá David Lynch). Také rada vykrádat klasiky a používat klišé s mírou jistě potěší začínající autory, jak bylo během přednášky řečeno, čtenáři stejně vždy originalitu neocení. Mně se přednáška velmi líbila, škoda, že byla tak krátká.
Před sedmou už dorazil **Grek1**, aby se nachystal na svoji přednášku **Rule of cool aneb co jsme ochotni odpustit anime, protože je to úžasné.** Lidé ze začátku občas přibíhali a odbíhali, ale největší účast měla tato přednáška. Nebylo si skoro kam sednout vážně. Grek se do toho pustil postupně. Představil téma, čím se bude zabývat, co hrozí slabším jedincům a masochistům, pak se začal rozehřívat na maximální výkon. Grekovo téma rozebíralo ty největší možné kliše anime i hrané kinematografie, ať jde o charaktery, akční scény, propriety těchto děl, různých folklórních legend a mnoho dalšího. Zároveň však bylo řečeno, že i když je to cool jsme schopni to odpustit, pokud to nezachází příliš daleko.
O co půjde se vzápětí ukázalo. Všichni byli varováni, že nastane zabíjení kočičand, nicméně nikdo sál neopustil. Probralo se například, k čemu se používá katana, jaké má limity. Co je typické pro souboje katanou, magií. Čím se vyznačují hrdinové studia Clamp, Sunrise. Proč jsou tak populární letecké souboje postav. Případně čím exceluje série Bleach. Grek se podíval důkladně na technicko fyzikální stránku mecha, zákony fyziky, různé technické podrobnosti. Odhalil syndrom Ju-87 a mnoho jiných zábavných věcí, kterých se tvůrci dopouštějí. Zejména se věnoval i tomu, ano, předveďme cool věci, ale nesmí to dopadnout jako Gundam 00 a podobné skvosty (hláška udělat Gundam kabriolet byla vskutku zabijácká).
Prostě kde leží ta hranice, kdy je to cool a kdy si divák řekne, tak to si ze mě dělají srandu. Grek měl rozhodně co říct. Výborná interakce mezi Grekem a publikem byla samozřejmostí. Nejen z těchto důvodů trvala přednáška o půl hodiny déle, ale stálo to za to. Časté salvy smíchu, dotazy, občas sarkastické poznámky publika. Byla to rozhodně nejlepší přednáška, jakou jsem osobně kdy zažil. Vůbec bych se nezlobil, kdyby Grek1 měl vždy na svoje téma více času. Tady ho dostal. To, co předvedl toho večera, byl rozhodně vrcholný výkon, který se pokaždé nevidí.
Pak pro mě nastal příjemný pokec s Grekem a ostatními členy Mňangačiči v čajovně. Nejen o proběhlé přednášce, ale i o anime a hudbě, kde jsme probírali svoje tipy, možné anime favority pro tento rok.
Já to celé nestihnul, přesto Vám radím, abyste věnovali pozornost sérii ***Texhnolyze***, tvůrce Yoshitoshi Abe je vám snad známý a pokud ne, řeknu jen, že v této sci-fi uvidíte nevídané a budete i namáhat svoje mozkové závity za velmi dobrého hudebního doprovodu. Série, která by vám kvůli své originalitě neměla uniknout.
Pravidelně jsem chodil sledovat soutěžící v Song Tour. Byla to vcelku švanda. Zejména by mě zajímalo, coby říkal Johny Cash na kluka v Manowar mikině, který velmi věrně zpíval jeho song Ring of Fire. Netuším, kdo nakonec vyhrál.
***Tsubasa Chronicles Tokyo Revelations*** je povinnost pro fandy dvoudílné série Tsubasa Chronicles, neboť posunuje původní děj někam jinam a atmosféra nám výrazně potemní. Můžete se těšit mimo jiné na tradičně dobré OST – Yuki Kajiura a výtvarnou práci Clamp.
Pak jsem věnoval pozornost sérii ***Basilisk***. Akční, krvavá ninjovská řežba s prvky super power vyprávějící o sporu dvou rodin středověkého Japonska v době počátku vlády rodu Tokugawa. Nemůže chybět motiv lásky vycházející z Romea a Julie, kdy má k usmíření klanů dojít svatbou mezi jejich nejmladšími členy. Zní to klišovitě, ale mělo to šťávu.
Pak jsem se odhodlal po menším osvěžení k nočnímu maratónu jménem ***Mermaid Forest*** od slavné autorky Takahashi Rumiko. Jde o zajímavé shojo vyprávějící příběh jednoho nesmrtelného páru, jsou tu dvě časové roviny, spousta akce, nějaká ta romantika, hlavně však silný příběh a prokreslené hlavní charaktery. Nicméně až do čtvrtého dílu jsem podezříval autorku, že zná jen jeden postup zápletky a ženskou hrdinku dělá jen jako statickou figuru. To vše se časem zlepší. Bohužel těsně před koncem někdy v půlpáté ráno už jsem neměl sil být vzhůru. Ovšem k mému překvapení v místnosti na spaní bylo opět příliš živo, příště si musím vzít špunty. V půl osmé ráno to dostalo korunu, kdy se vrátila nějaká opilá zpívající partička z hospody, zabít je málo.
Výhoda nedávného incidentu spočívala v tom, že jsem dorazil do hlavního sálu na film ***Cyborg Girl***. Nějak jsem si během sledování říkal, ty postupy a styl už jsem někde viděl. A návštěva www.csfd.cz moji domněnku potvrdila. Film na svědomí korejský režisér Jae-young Kwak. Jestli máte rádi jeho tvorbu, film vás nemůže zklamat, byť opět to trpí některými nešvary, kterými je tvůrce pověstný. Jako překombinovanost, potíž se v těch časových liniích vyznat atd. Přesto věřím, že se jedná o jeden z nejdůležitějších filmů Asie roku 2008.
Z programu jsem ještě viděl kousek jedné epizody ***Scrapped Princess***, ale nemohu soudit podle jednoho dílu více, než že jde o fantasy old schoolového typu. Na zakončení nás Akiko postrašila klipem pro svoji plánovanou linii Boys love v rámci Advíku 2009, který bude, jak prohlásila. Klip jsem přesto viděl až do konce, skladba Romance od Buck-Tick patří k mým nejoblíbenějším od této skupiny. Tril označil akci za proběhlou a ti nejvěrnější, co vytrvali, až do konce se rozprchli domů.
Tolik tedy k programu a akcím, kterých jsem se zúčastnil. Program byl pestrý a spoustu věcí jsem z něj nestihl, ať šlo o promítání nebo něco jiného. Probíhala soutěž ve fanfikci o cenu barda Marigolda. DDR turnaj, měření IQ, workshop kreslení, hraní deskovek, večerní soutěž atd. Dole byla hlavně manga knihovnička s neuvěřitelně pohodlnou sedačkou, nacházel se tam také comp s netem, stolní fotbálek, co více si přát. Co však velmi oceňuji, bylo přívětivé prostředí.
Krásně barevné chodby a rozvěšené umělecké práce. Hezké nástěnky, vitríny s různými věcmi, toto vše dávalo v tom mizerném počasí hezkou atmosféru, která zahřála u srdce. Pravda, člověk si zaběhal po těch patrech, ale trocha pohybu nám všem prospěje, stejně pořád sedíme. Hlavně to nakonec nebylo tak zlé. Zejména po tom, co jsem na konci prvního dne zjistil, že záchody a sprchy jsou i dole nejen ve čtvrtém patře. Výhodou místa konání byla dostupnost tří podniků, které byly přímo proklatě blízko, takže člověk vážně neztrácel zbytečně čas hledáním místa, kde ukojí svůj hlad a žízeň. Vše se dalo stihnout v rámci pěti minut chůze, ne-li ještě méně.
Samozřejmě je tu prostor pro zlepšení. Mně eng suby u některých věcí nevadily, ale přece jen jsem si říkal, zda všichni v sále jim rozumí. Co se týká obsahu programu, jsem velmi rád, že tam bylo místo i pro hranou kinematografii, možná příště ještě něco navíc přihodit? Ano, musím prásknout ještě ten nedostatek, za který ale organizátoři dost možná nemohli; v hlavním sále byla druhý den večer po půlnoci neuvěřitelná kosa (promítač usnul v bundě, já přežil nějak ve svetru, ale naštěstí v místnosti na spaní bylo vždy teplo). Čert ví, proč celý druhý den zvonilo, jak kdyby běžela výuka, beru to jako kanadský žertík od vrátného.
Celkově se akce velmi povedla, až na potíže se spaním a dvě menší zpoždění při promítání jsem nezaznamenal jediný vážnější problém. Yukifest měl správně komorní ráz a atmosféru, bylo to vskutku velmi kouzelné. Potkal jsem pár známých, rozšířil si o něco svoje obzory a hlavně se většinu času dobře bavil.
Fotky:
„Hlavní sál před zahájením.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki01.jpg
„Pár chvil po zahájení.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki02.jpg
„Akiko se zvědavě rozhlíží v čajovně.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki03.jpg
„Ayme v akci.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki04.jpg
„Jistý Vavča při přednášce.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki05.jpg
„Sraz v čajovně.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki06.jpg
„A promítači se snažili neusnout.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki07.jpg
„Hlavní organizátorská dvojka.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki08.jpg
„Hlavně pestré prostředí je potřeba pro con.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki09.jpg
„Výsledek sushi workshopu vypadal lákavě“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki10.jpg
„Pařilo se“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki11.jpg
„Trsalo se“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki12.jpg
„Promítací sál číslo 2.“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/yuki13.jpg