Scon 2008 (report, fotogalerie)
Scon 2008 >Fotogalerie<
Už pár let se účastním různých sci-fi Conů jako divák, ovšem zatím jsem se nikdy nepodílela aktivně na jejich přípravě … nebo aspoň až do dneška.
Na počátku všeho stál naprosto nezávazný rozhovor s Aldym v motorovém vlaku cestou na předloňský KoprCon, kde jsem se ho ptala, zda bude na Sconu 2007 i anime. Pokrčil rameny a řekl, že by ho tam chtěl, ale neví, zda bude nějaká skupina ochotná se toho ujmout.
V letošním roce se o anime začalo skutečně uvažovat a rozhodlo se, že se promítání ujme Manga-fan.
Původně se mělo jednat o plnohodnotný program, ale nakonec se náš čas omezil na pouhých 10 hodin. Linie dostala název „Kreslená tvorba“ a dále se v ní promítala například Futurama.
I počet spolupracovníků a návštěvníků z Manga-fanu se zmenšil, takže jsme se zde sešli všeho všudy tři – já, Ledman a Vesman.
Tímto děkuji všem, co se na programu podíleli, ale nakonec se účastnit nemohli, ať už jsou od nás nebo z jiných skupin.
Svého času stráveného zde rozhodně nelituji a příští rok si sem určitě zajedu znovu. Ale vezměme to pěkně po pořádku …
Pátek 14.3.2008
V 15:19 jsem nastoupila na vlak, ve kterém na mě už čekal Ledman. Procházela jsem kupé vagónu, v němž se měl nacházet, a po neúspěšném hledání jsem se rozhodla oslovit každého vousatého muže ve vagónu. Samozřejmě, že jsem oslovila toho nepravého, ale v onom kupé se Ledman naštěstí vyskytoval, takže mé pátrání mělo brzkého konce.
Během tříhodinové cesty jsme si povídali o účasti na různých Conech, o oblíbených anime žánrech, o studiu … a taky o hentai, yaoi a yuri … prostě taková normální konverzační témata, nad kterými diskutují běžní muži a ženy ^_^
Čas rychle ubíhal a my se skvěle bavili … i když pochybuji o tom, že nám „normální“ spolucestující rozuměli sotva půl slova.
Po příjezdu na nás čekala imperiální eskorta v podání StarWarsáka Majora a ještě jednoho fana. Major naklusal ve své nové, stylově černé uniformě, která byla opravdu šik. Každý rok uvažuji o ušití podobného skvostu, ale prozatím z toho vždy sešlo. Ale kdo ví, když už jsem se konečně letos zapojila do přípravy programu, třeba si pořídím i imperiální uniformu.
Po skončení procesu registrace a rozložení spacáků v tělocvičně jsem s Ledmanem zašla do anime místnosti, kde právě probíhala přednáška o španělském comicsu. Bylo to … zajímavé.
Připadá vám někdy, že jsou Japonci úchylní? Že v Evropě by podobné prasárničky nikdo nevymyslel?
Inu, i já si to myslela, než se mi do rukou dostal sborník jistého španělského autora, jehož jméno si bohužel nepamatuji. Bylo to takové … evropské hentai, aneb moderní verze obcujících čarodějnic.
Gomenasai, páni kreslíři a spisovatelé … Tohle bylo v mnohých ohledech ještě úchylnější, než některé vaše japonské výtvory.
Ovšem samotná přednáška byla skvělá a moc zajímavá, o této oblasti toho totiž moc nevím, tak jsem se aspoň něco dozvěděla.
Poté následovalo promítání Planetes, které probíhalo bez vážnějších komplikací … Musím vzdát holt Vesmanovi, který si dal tu práci s překladem – bylo to opravdu ukecané anime.
Přednášku „Vrána“ jsme prokecali v baru a vrátili se až na Prsaté superhrdinky. Kdo byl v létě na Festivalu fantazie, tak ví, že Kirana zde měla podobnou přednášku a zaměřovala se hlavně na japonskou tvorbu. Tentokráte si však vzala na mušku americké comicsové hrdinky … A stejně jako na FF, i zde bylo na tuto přenášku narváno až k prasknutí.
Kritice neušly cosplayerky X-(wo)men, Batgirl, Spidergirl a hlavně herečka Vampirelly. Atmosféra této přednášky bohužel nejde nijak popsat, ale vězte, že jsme se místy váleli smíchy.
Posledním bodem pátečního večera bylo promítání prvních tří dílu Claymore. Ano, bez obalu se přiznám, vybírala jsem anime končící cliff-hangerem, protože aspoň to diváky přinutí dokoukat se na sérii – kdybych brala anime, které skončí hollywoodským happy-endem, asi by to nemělo takový efekt.
Někdo z publika se dokonce ptal, zda u sebe ještě nemám další díly, z čehož usuzuji, že je Claymore zaujala. Po záporné odpovědi jsem jim aspoň pustila několik AMVček, a pak jsem se odebrala na kutě.
Spaní byla kapitola sama pro sebe.Ubytovala jsem se v tělocvičně, ve které tou dobou už panovala tma jako v ranci, takže jsem se marně snažila najít svůj spacák. A kdo mě zná, ví, že můj orientační smysl nabývá záporných hodnot … a podle toho to také vypadalo.
Věděla jsem, že mám spacák zhruba uprostřed místnosti, takže jsem poslepu ohmatávala spacáky a hledala, zda není některý prázdný. Nakonec se mi ho podařilo úspěšně nalézt už na čtvrtý pokus! ^_^
Když jsem to ráno vykládala Ledmanovi, tak jen konstatoval: „Jo, tak to’s byla ty!!“
Tímto se tedy omlouvám všem, kterým jsem ohmatávala nohy ^_^
Sobota 15.3.2008
Po ranní snídani v baru jsme se s Ledmanem vydali do anime místnosti, ve které se místo Star Wars: Clone Wars promítalo Final Fantasy: Esence života. Vzhledem k tomu, že délka filmu značně přetahovala přidělený čas, diváci si odhlasovali, že se na něj dokoukají po galavečeru.
Někdy během promítání Black Blood Brothers dorazil Vesman, takže jsme pak zašli na jídlo do baru. Dá se říct, že bar bylo naše nejčastější stanoviště – ale abyste si nemysleli, že jsme nějaké násosky, kdepak, prodávalo se tam jen nealko.
Na chvíli jsme si odskočili shlédnout skvělou přednášku Cowboy Bebop pro začátečníky od Milana Pohla, a pak jsme se opět vrátili na „Home One“.
Zde jsme potkali Tess, se kterou jsme se zapovídali o velmi pochybné kvalitně některých fanouškovských povídek v různých fandomech, což nás inspirovalo k sepsání velmi, VELMI infantilního, „husto-mega-cool-vyhuleného“ crossoveru na Tessiném literárním workshopu, který jako by byl vytržený ze sešitu dnešní „mládeže“.
Doufám, že všichni pochopili, že jde o recesi a formu upozornění na dnešní „kvalitky“, a nikdo nebude náš výtvor brát vážně … Ovšem MY se u psaní bavili opravdu královsky.
Ledman dokonce namaloval podobně „husto-mega-cool“ ilustraci.
Po návratu na naši mateřskou loď jsme se pustili do rozebírání všeho možného, dokud se zde neobjevil i Milan Pohl, se kterým jsme si navzájem vyměňovali své překladatelské oříšky. Debata to byla tak živá, že jsme zahájení galavečeru stihli doslova za pět minut dvanáct a museli se spokojit s místy v poslední řadě.
Moc jsme toho sice z představení neviděli, ale naštěstí jsme dobře slyšeli – některé hlášky byly totiž nezapomenutelné … Indeed. Galavečery různých Conů se liší, některé jsou vtipné, některé jsou spíše trapné, ten tamější rozhodně spadal do první kategorie.
Mezigalaktické Otázky Padmé Moravcové a Soutěž o ruku vesmírného milionáře byly odměněny bouřlivým potleskem a dokonce i střelbou z airsofťáckých samopalů.
Atmosféra galavečera patří bohužel opět mezi další nepopsatelný zážitek, pro který je osobní účast nezbytností k plnému docenění.
Po návratu na Home One jsme v přátelských vodách spatřili Jarníka a Hintzua od Totan Translations, s nimiž jsme se dali do vášnivé diskuse. Probíralo se snad všechno, od anime, yaoi (oblíbené téma, co?) a překladů, až po knihovnu na Letné.
Já jsem kromě toho mohla oči nechat na Jarníkově origami a Ledman si neodpustil povídání o brněnském kampusu.
Kolem půl dvanácté nás Hintzu a Jarník opustili, takže jsme se vydali odpromítat posledních pár anime. Vzala jsem si s sebou minerálku a tousty, abych náhodou neumřela hlady … a on se promítal Elfen Lied … to byla vskutku krvavá večeře.
Diváky cliff-hanger Elfen Liedu zaujal, nicméně mě marně prosili o promítání dalšího dílu – nic jiného už jsem u sebe neměla, ale když se na to dívám zpětně, dobře jsem udělala! Jinak bych se totiž nevyspala nikdy, oni by tam byli schopní sovět až do rána.
Poté následovalo dopromítání Final Fantasy a těm největším nespavcům jsem asi ještě půl hodiny pouštěla AMVčka.
Tentokráte se naštěstí noční ohmatávání nekonalo, spacák se mi podařilo najít hned na první pokus. Víte, jaký to byl trapas?
Neděle 16.3.2008
Ráno jsem před devátou hodinou napochodovala s plnou výbavou promítacích DVD do anime místnosti, kde jsem ještě na poslední chvíli zmenšovala nastylované fonty. Domnívala jsem se, že by těchto pár anime mohlo být špatně vidět, ale má představa se ukázala býti lichou, takže jsem tu měla písmena velká jako … tur domácí ^_^
Vzhledem k tomu, že normální lidé po galavečeru ještě dávno spí a jen já jsem z nedočkavosti čilá jako rybička, chvíli jsem čekala na naše milá ranní ptáčata a začala promítat Hoshi no koe s mírným zpožděním.
Vzhledem k převážně mužské sestavě jsem měla pochybnosti o přijetí tohoto skvostu, u kterého jsem pokaždé naměkko, ale zjistila jsem, že i přesto se jim líbilo aspoň grafické zpracování.
Poté následovalo promítání Legend of the Galactic Heroes, které náš skluz opět prohloubilo. Navíc se ho jalo publikum ještě rozebírat – někomu v „davu“ přišly charaktery docela plytké, ovšem pomalý rozjezd se od 110 dílného seriálu dá čekat. Upřímně, většina dlouhých anime, které jsem viděla, měla ze začátku pomalé tempo. Vzhledem k tomu, že nikdo jiný ale výrazné výtky neměl, si myslím, že LOGH bylo přijato docela v pohodě.
Pak následovala intelektuální zábava – první epizoda z cyklu Memories: The Magnetic Rose. Toto anime se už však kvůli časovému skluzu nestihlo rozebrat, což je věcná škoda, protože šlo kvalitní ne-mainstreamový kousek, který je vhodný pro lidi, co u sledování filmů rádi přemýšlí.
Tímto dílkem anime linie skončila a dokonce se nám od obecenstva dostalo potlesku. Opravdu mě překvapilo, že bylo na Sconu anime přijato relativně dobře, protože znám averzi některých sci-fistů vůči japonské tvorbě. Dokonce se tam objevili i lidé, které bych tam vůbec nečekala.
I komunikace s vedením, resp. s Kiranou, probíhala velmi dobře a její přístup si musím moc a moc pochvalovat… Jen mě mrzí zrušení asi dvou přednášek, ale s tím se musí počítat téměř na každém Conu.
Po sbalení věcí jsem se svým pánským doprovodem opět zakotvila na Home One, kde jsme probírali všechno možné, od anime, po školu a naše životy konče. Také jsme rozebírali Totaní fansub Pepík a Vidláci, který si dělá srandu z našich milých Pražáků, Brňáků a Ostraváků. Kdo neviděl, ať to rychle napraví …
Vesman nás jako pravý domorodec provedl džunglí pražského metra a jel nás vyprovodit až na hlavní nádraží, kde se ovšem cítil nesvůj jako voják na nepřátelském území.
„Pražáci mají totiž podvědomý blok cestovat kamkoliv mimo dosah metra.“
Po rozloučení s Vesmanem jsme nastoupili do společného vlaku, který se po chvíli začal pomalu šinout směrem na Brno. Nějakou dobu jsme byli v kupé sami, ale kolem České Třebové to začalo jako obvykle houstnout.
Celou cestu jsme opět prokecali, až se vlastně divím, že jsme si stále měli o čem povídat. To se zase spolucestující něco dověděli … Nakonec jsem musela Ledmana ve Skalici opustit a ponechat na pospas svému osudu.
A to je konec, vážení … A je to. ^_^
Vaše,
chimera_ally