Samurajové

Mnoho lidí si pod pojmem samuraj představí nelítostného bojovníka oděného do zvláštního brnění, hrdého a vytrvalého v boji.Není to však zcela správné. V tomto článku se pokusím objasnit strukturu organizace těchto námezdních bojovníků…
Od nejprostšího vojáka, jenž měl právo nosit daišó, až po ty nejvýše postavené hodnostáře, kteří měli právo jezdit na koni, patřili všichni ke stejné třídě válečníků, k buke. Byli známi pod jménem buši nebo též pod obecným označením monomu, wasarau(námezdní voják). Celý svět však o nich mluvil s použitím čínského pojmenování, které zdomácnělo a dostalo se do všech jazyků. Nejčastěji jej překládáme jako vazal (samuraji,samuraj).
Vznik těchto bojovníků se datuje do 11.stol., kdy si šlechtické rody najímaly soukromé strážce svého majetku, tito ozbrojení sluhové se nazývali saburafu (služebník pána). Doprovázeli svého pána jako tělesná stráž a plnili jeho rozkazy, odměnou jim byl většinou příděl půdy. Z těchto služebníků se později staly bojovníci saburau (bushi s vyšším postavením), kteří sloužili jako císařská a šlechtická garda.
Po sedmnáctém století se stali svědky(často i ovlivňujícími činiteli) mnoha proměn společenské struktury ve své zemi.
V době šógunátu Tokugawa došlo k vyzvednutí duševních hodnot, duchovního významu samurajského meče a kodexu bushido, jenž mimo jiné ukládal vzít si život než padnout do zajetí nebo být potupen nezdarem, většina takto zahanbených válečníků přistoupila k obřadu seppuku. Rituální sebevražda byla považována za největší projev osobní vlády nad vlastním osudem i pevné odvahy tváří v tvář smrti. Vnímána byla jako privilegium. V období Edo se příčiny pro provedení poněkud změnily, naproti tomu se vyvinula složitá etiketa tohoto „obřadu“. Ti kteří nechtěli dostát své povinnosti propadli hanbě a byli vyloučeny celou společností, z některých se stávali zločinci.Ti se pak stali opravdovou společenskou hrozbou…
Samurajové však nebyli pouze nelítostnými válečníky, za které jsou mnohdy považováni. Museli často zastávat různé administrativní funkce, proto musel umět psát a číst. Matematika byla také součástí výuky, stejně jako např. sadó, literatura a poezie.
Samurajové byli cvičeni již od velice útlého věku, kdy v pěti letech dostali první meč a cvičili společně s vrstevníky. Už v deseti letech byli samurajové posíláni na místa plná strachu(převážně v noci), která museli mladí učedníci překonat. Takovými místy mohly být například hřbitovy, márnice, husté lesy či opuštěné zříceniny budov. Po takové dlouholetém tréninku budó se samuraj až ve dvaceti dvou letech bylo studium ukončeno a žák se mohl rozhodnou, jak bude pokračovat. Ovšem tyto praktiky probíhaly v každém období jinak. V období Edo se nejdříve učili samurajské děti číst a psát, teprve v patnácti letech nastupovali na vojenský výcvik. V období válčících státu to bylo zcela opačné, když dítě udrželo meč, tak začalo praktikovat budó.Výchova byla tvrdá, ale zaručovala bezmeznou oddanost pánu. Pokud neuspěl v absolvování školy, znamenalo to velkou hanbu a zneuctění, protože následkem mohlo být i snížení hodnostního zařazení celé jeho rodiny v rámci hierarchie.
Vojenská třída byla již od počátku éry Edo a po celou dobu jejího trvání, i přes své vnitřní rozpory, neustále hrdým centrem státní moci v Japonsku. Pýcha na vlastní status byla jejich převládajícím rysem, cítili a chovali se s nadřazeností téměř jako monarchové. Pýcha byla taková, že se často nedala odlišit od naprosté arogance a brutality. I přes tyto vady se stali důležitou součástí japonských dějin a nikdy nezůstanou zapomenuti.

Nejslavnější bojovník
Shinmen Musashi no Kami Fujiwara no Genshin
Musaši Mijamoto
(japonsky: 宮本 武蔵, Mijamoto Musaši; 13. června 1584 – 1645), známý šermíř se narodil Takezovi Šinmenovi v provincii Harima. Pod vedením Ukitů a Ašikagů bojoval jako voják v bitvě u Sekigahary. Ve svém nejvýznamnějším literárním díle, knize Gorin no šo (Kniha pěti kruhů), najdeme spoustu poučných rad, které používají i dnešní manageři ve firmách.

3 komentářů

  • Geont(admin) napsal:

    Děkuji za konstruktivní přípomínky, ale bohužel momentálně autor zdějšího článku není dostupný.

    Co se týče nastavení času, tak jsem sjednal nápravu. ČR má GMT +1 takže, kdybychom měli nastavené GMT na 0, tak bude o hodinu méně a ne více, tj. byl nastaven GMT +2. To je jen moje technická poznámka.

  • Miranu napsal:

    P.S.: Čas vám de o hodinu dopředu, tzn. dle Gmt 0

  • Miranu napsal:

    1. Hele, když už píšeš přepis tak buď Hepburnem nebo foneticky do češtiny
    a né Shinmen (šinmen) Musaši Fudživara (fudživara) Genshin (genšin) a pak Musaši Mijamoto…
    Nevím o tom, že by japonština měla shi, ale jen ši, jenž se většinou vyslovuje spíše jako šči (měkčeji).
    Dej bacha, staré knihy jsou přepisy z Hepburna, tedy do anglické podobnosti…

    2. wasarau je řekněme méně slušný výraz pro někoho komu se v evropě říkalo „nájemný meč“.

    3. vazal? nesouhlasím…
    v japonštině toto slovo spíše vyjadřuje službu

    x. Ale ovlivňovali, kdo myslíš že vedl vojska během války rodů Fudživara a Taira? Samurajové a (nejspíše to byli 2 bratři) Mínamoto x samurajové Fudživara (myslím, že to ještě měli šogůnát Fudživarovci, když se o to bojovalo, ale do konce války to byl jen titul, jako u nás vrchní velitel vojsk a dával se princům)

    x. Pokud myslíš legendu o 47 Róninech, pak plně souhlasím

    x. přistoupila seppuku (hnusné slovo a řekněme že je i méně slušné, neboť tento počin měl svá pravidla a rozlišovala se ceremoniální, rychlá v bitvě, a ženská, ty měli povoleno podříznout si krk, nebo jedna druhou bodnout do srdce, muži si vždy měli rozpárat hara, neboli centrum Ki – životní energie jenž má centrum v oblasti mezi břichem a podbřiškem podle jednoho ze zdrojů, podle dalších pak v břiše), – spíše vzít si život, pokud bylo jeho pánem před smrtí dovoleno, viz. 47 Róninů, kdy se přeživší samurajové tvářili jako mílius, ale až vše vychladlo a ceremoniář ztratil ochranu, tak napadli sídlo (myslím že klanu Hódžo, nejsem si jist, ale jisté je, že podle knihy měli nejlepší lučištníky) kde bydlel takřka dokonalým přepadem a přednesli mu proč ho zabijí, pak podrželi sídlo, než se mohli vzdát. Nakonec jim byla povolena rituální sebevražda z úst šogůna, on sám jim chtěl dát plnou milost a nechat je naživu, ale to by je potupil. Dodnes jsou vzorem samurajského chování…
    Rónin je samuraj bez pána.
    (Co měli dělat, když se jich vesničani báli a ze šlechty je nikdo nechtěl? Ale byla i provincie, jež byla jejich a kde tito muži mohli dále žít a sloužit potomkům Rónina)

    x. Ano, psát a číst… alespoň aby poznali vlajky s podpisy majitelů :)
    Řada z nich se zabývala ikebanou (zdobení květin), čadó (čajovému obřadu doslovně cesta – dó čaje – ča), sokolničení (například 1. z tokugavů Ijejasu to „I“ je i )…

    x. ano snížení, ale dalo se to i smít oholením vlasů a stáním se knězem – u bývalých samurajů především Zen Budhismus.

    x. ve firmách stejně jako 2. knihu od Suna C’ ze státu Vu (později Sun Vu), jež je překládána jako: Mistr Sun o Umění válečném, nebo Umění boje atd., jež je dodnes nepřekonaným dílem s přezdívkou „bible strategie“.

Komentovat

XHTML: Použitelné tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>