Saiunkoku Monogatari
Vždy mě potěší, když narazím na kvalitní shoujo. Nenechte se odradit počtem dílů, který je celkem třicet devět. Příběh nás zavede do království Saiunkoku, které je rozděleno do osmi provincií, každé vládne jedna rodina, každá z nich však podléhá vládě císaře. Ten je ve svém obrovském paláci a hlavním městě řídící autoritou, tedy alespoň měl by být.
Připomíná vám to středověkou Čínu? Máte pravdu, komplex paláců císaře vypadá prakticky totožně jako zakázané město a to není jediná podobnost s Čínou v této sérii. Hlavní hrdinka je Kou Shuurei, princezna svého rodu, ale i přesto se živí učením v chrámové škole, hraním na erhu a jinými věcmi. Její otec pracuje v imperiálních archívech, ale moc velký plat nemá, je navíc naprosto nepoužitelný pro jakoukoliv praktickou a domácí práci. Většina peněz padne na udržení rozpadající se rozsáhlé rezidence. Jednoho dne dostane Kou nabídku od vysoce postaveného dvorského rádce, aby učila císaře a byla jeho konkubínou. Jen po několik měsíců, pak se může vrátit.
Mladý císař Ryuuki potřebuje zásadní změnu, už rok a půl nejeví o vládnutí a učení moc velký zájem, což je problém pro zemi, která je zbídačená z několikaleté občanské války. 500 zlatých ryu jako mzda je lákavá nabídka, které Kou neodolá, tak práci přijme. Brzy přijde na to, že císař není věčně k zastižení, vládnou úředníci a různé kliky. Samotný císař navíc prý preferuje muže a je i líný. Nic nevypadá snadně. Kou má kromě otce v paláci i svého adoptivního bratra Seirana, který byl před třinácti lety přijat do rodiny. Seiran vykonává službu v císařské gardě. Snem Kou je vykonat císařské zkoušky a pracovat v administrativě, což je ženám samozřejmě zakázáno. Jenže nic není, jak se zdá. Minimálně císař není hloupý. A vztahy mezi všemi se značně zkomplikují.
Jsou zde samozřejmě i další důležité charaktery, rádcové, služebníci, členové ostatních rodů a ti všichni mají rozdílné zájmy i prostředky k jejich prosazení. Kou se nakonec její sen splní a dostane na starost stabilizovat provincii Sa. Od dílu dvacet tři se ke slovu dostane více akce, byť byla přítomna v sérii i předtím, ale v menších dávkách. Děj je velmi rozvětvený a postav je tu skutečně mnoho, takže nějak ve stručnosti vypsat děj by šlo dost těžko. Ale celý příběh má většinou slušné zápletky a twisty, je dosti napínavý, rozhodně na konci každého dílu jsem měl chuť na další. Kromě Kou a císaře tu není žádný charakter vyloženě nevinné poupátko byť se to tak dlouho může zdát. Někdy je těžké určit, kdo je vlastně ten zlý bídák, co tahá za všechny nitky a kdo pouhým nástrojem, plnícím jeho vůli.
První epizody se nesou téměř v duchu žánru slice of life, byť jde o císařský dvůr a dojde občas na nějakou akci. Tím, jak je příběh košatý a jaké množství postav v něm vystupuje, dochází často k retrospektivnímu postupu, někdy je těch flashbacků na můj vkus mnoho. Navíc dobrá myšlenka příběhu hlavního často sjede na jinou kolej, téměř vždy méně zajímavou a dochází k rozvleklosti a ztrátě tempa, což je vážně škoda.
Jeden z důvodů proč se mi tato série hodně líbí, jsou charaktery. Sa Sakujun se rozhodně vymyká roli klasického záporáka a mně osobně byl sympatičtější, než všechny kladné postavy dohromady, škoda, že s ním scénáristé naložili tak podivně. Dále je tu zajímavý excentrik Ryuren Ran, ministr financí nosící věčně masku.
Dále mě mrzí, že tvůrci sklouzli až příliš mnoho k myšlence obráceného harému, téměř každý je zde bišík, což by mi nevadilo (skoro), který dřív nebo později musí začít obdivovat Kou, která je sice chytrá, pracovitá, ale svým chováním také občas na zabití. Další nehezká věc jsou někdy až moc přepálené emoce. Akční scény by si zasloužili lepší zpracování a ne, aby je brali tak zkratkovitě a na hůl, působí to samoúčelně, odfláknutě, přitom v některých dílech je vidět, že to jde, jen se to někomu nechce dělat. Škoda, že seriál trpí někdy zbytečnou dětinskostí, naivností a hlavně někdy až nechutným rychlošípáctvím (rozuměj hrozně moc dobré charaktery toužící páchat dobro s potřebou o tom pořád mluvit).
Co se mi naopak líbí je zpracování, kresba je sice jednoduchá ale pěkná, CGI prvky tu najdete, ale nejsou dle mě potřeba. Jen zamrzí takové chyby, jako nehybnost prstů při hraní na erhu apod. Ale stylizace celková je vážně moc pěkná a tvůrci se vcítili do doby Číny, jak vypadala před jedním tisícem let. Seiyu, kteří se podíleli na namluvení hlavních postav, odvádí skvělý výkon, hlavně Kou a její otec, ale i ostatní odvedli dobrou práci a je zde hodně známých jmen. Příjemný opening „Hajimari no kaze“, který zpívá Ayaka Hirahara, perfektně sedí do ladění série, i ending je slušný. Hudba v pozadí je celkem dobrá a dobře podkresluje obraz, jsou zde zastoupeny jak čínské klasické nástroje tak symfonické skladby, ale nejde o nic extra, představte si prostě hudbu čínských velkofilmů posledních let a víte, co můžete čekat. Co se týče žánru je to historické fikční shojo, kde je špetka fantasy, superpower.
Přesto jsem si sledování této série užil i přes její negativa, snad nás ve druhé sérii tvůrci příjemně překvapí, protože potenciál byl větší, než jakého dosáhli. Příště používat více mozek a méně nehezkých shojo klišé a bude moje hodnocení ještě vyšší. Jestli máte rádi Twelve Kingdoms, Scrapped Princess či Fuushigi Yuugi, mělo by vás potěšit i Sauinkoku Monogatari, byť kvalit výše uvedených děl úplně nedosahuje. Ale není všem dnům konec Sauinkoku má totiž ještě druhou sérii a třeba tam se tvůrcům zdaří ještě lépe předvést své schopnosti.
Vavča
Hodnocení: 7,5/10