Macross Super Dimensional Fortress
Autor: Vavča
První cesta vesmírného cirkusu Macross. Aneb příznivci letadýlek, mechů, space oper vzhůru do valkýr VF-1!
Přátelé, je to neuvěřitelné, ale už roku 1982 (tedy v době, kdy jsem ještě nebyl na světě) začala série, která se měla stát legendou a přetrvat až do našich dnů. Čím je vlastně seriál Super Dimension Fortress Macross důležitý?
Tedy kromě toho, že zde začal svoji dráhu Hideaki Anno a dost možná právě zde vzniklo slovo otaku. Macross je prostě milníkem v žánru mecha a robotech, je to poznávací značka, kterou viděl snad každý nebo zběžně ví, o co jde.
Právě zde byly stanoveny základní esence pro série ze světa Macross. Tedy transformovatelné letouny do podoby robotů, milostný trojúhelník hlavních postav, “pokleslý jpop“, spousta soubojů a další věci typické pro tuto sérii. Rozhodl jsem se zrecenzovat postupně ty nejdůležitější tituly Macross, byl jsem v pokušení začít od Macross Frontier, ale právě jeho zhlédnutí mě přinutilo dohledat starší série.
Vraťme se tedy na začátek. Původně jsem si říkal, má to vůbec cenu? Přece jen tolik let uplynulo a zub času je neúprosný vůči mnoha věcem, které ve své době byly považovány za skvost. Navíc, kolik lidí v rámci Česko-Slovenska to mohlo pamatovat nebo vidět? Příznivci Gundam sérií se však v našich zeměpisných šířkách a délkách vyskytují poměrně hodně a určitě by je mohly zajímat počátky i jiné legendy žánru mecha.
Nyní ovšem k příběhu. V roce 1999 na jeden ostrov spadne vesmírná loď, která přesvědčí lidstvo o existenci života ve vesmíru. Celá loď je díky U. N. Spacy opravena a zprovozněna, než se přižene flotila rasy Zentradi, která právě pátrá po této lodi, neboť patří jejich nepříteli SuperVision Army. Loď Super Dimension Fortress Macross úspěšně odstartuje, přibere 56 000 civilistů a neustále bojuje o přežití. Navzdory nezkušené posádce a občasné smůle mu to jde více než dobře.
Uvidíme starého známého Roye Fockera (Macross Zero), letecké eso válek o sjednocení, který se ujme hlavního hrdiny jménem Ichijo Hikaru, který se živí jako akrobatický pilot a s válkou nechce mít nic společného. Vtrhne razantně a s vtipem na odletovou přehlídku, hned od prvního dílu si mě tento hrdina získal. Ichijo Hikaru je žoviální, nikoliv horkokrevný, stará se rád o své podřízené a záleží mu na nich. Tradice velí, aby byl neustále nerozhodný mezi dvěma ženami. Tou první je Lynn Minmei. Vcelku obyčejná dívka, kterou je potřeba několikrát zachránit, aby snad Hikaru nevyšel ze cviku. Postupně se Lynn propracuje ke kariéře hvězdy hudebního/filmového nebe za přispění svého bratrance Kaifunna. Hikarův soupeř č. 1. Kaifunn je kung-fu pacifista (ano, zní to divně, ale uvidíte sami), který nevynechá jedinou příležitost kopnout si do armády. Ze začátku okupuje i představy Misy Hayase, neboť se nebezpečně podobá jejímu příteli. Misa Hayase, ač dcerou admirála, odmítá jakékoliv výhody. Přes neustále slovní přestřelky, které s ní Hikaru vede, je jí jasné, že on je ten pravý pro její srdce.
Tak tímto by bylo pod kotlem příběhu zatopeno vcelku slušně, ale je tu ještě jedna věc, která mě na Macross děsně baví mimo jiné. Zentradi nemají pouze čistě roli záporáků, je zábavné je sledovat díky tomu, že mají dost prostoru, hlavně ze začátku tak série nenudí. Styl „každý chvilku tahá pilku“ seriálu prospívá. Uvidíte, co je to kulturní šok a kultura vůbec pro ně. Věřím, že se nasmějete. Postupná interakce Zentradi a lidí také stojí za to, svým způsobem je to podobenství možná nekulturních, ale svým způsobem ušlechtilých divochů, kteří se postupně díky lidské kultuře stanou někdy zkaženějšími, někdy ušlechtilejšími.
Co se týče soubojů, ano, někdy jsou dost nepřehledné, jindy je to skvělá pastva pro oči, ale celkově můžu říci, že akční složka zde funguje dokonale. Zápletky jednotlivých dílů jsou napínavé, nutí vás stále dál pokračovat příběhem. Obešel bych se bez rekapitulujících dílů, ale v zásadě jsem spokojen s drtivou většinou z celkových 36 dílů. Ano, musím nyní prásknout i některé nedostatky na sérii. Každý si zde zřejmě svůj otravný charakter najde, ale mě tu naštěstí výrazněji neiritoval nikdo, kromě jednoho – Maximilian Jenius. Naopak Zentradi jako Milia a vrchní archivář a někteří další patří mezi mé oblíbence, na charakterech tato série rozhodně stojí pevně.
Co se týče hudby, je poněkud generická, některé motivy jsou slušné a dobře se poslouchají, ale přece jen příliš mnoho opakování škodí, řadil bych ji někam k lepšímu průměru. Scény jsou většinou hudbou dobře podkresleny, z tohoto hlediska hudební doprovod funguje dobře. Opening k sérii je tak špatný, až je vlastně dobrý a zvykl jsem si na něj, poslouchal jsem ho pokaždé. Horší je to s těmi popovými písněmi, je neuvěřitelné, co z nich Yoko Kanno dokázala o mnoho později vyrobit (jedná se o skladby z OST Macross Frontier Můj přítel je pilot, A když se naše oči poprvé setkaly). Nevím, čím to je, že mi přišly děsně nevýrazné, zpívání a muzika k Macross neodmyslitelně patří. Ovšem zde mi to nějak nesedlo, zda je to instrumentací nebo zpěvačkou vážně nevím. Ostatní fandové, kteří tuto sérii recenzovali, jsou většinou spokojení, zařadili hudbu do nadprůměru. Vážně by mě zajímalo, jak hudbu hodnotili v době vydání. Nechť se mi nějaký veterán ozve. (Ostatně děsí mě představa toho, co se bude jednou psát o muzice z Macross F, kterou já považuji za vynikající).
Co se týče animace, ano, jsou zde některé prohřešky a chyby, jako oči charakterů, které nejsou vždy v rovině nebo vypadají divně, když s nimi hýbají, nemluvě o různých neodkreslených scénách, v nichž dochází k nějaké změně stavu nebo akci. Ale to se naštěstí děje málo, není to ani tolik rušivé, navíc se mi kresba velmi líbí, mám slabost pro ruční kresbu, vypadá i dnes v mnoha směrech pro mě úžasně. Ale i přes zestárnutí animace a ne vždy dobrou hudbu jsem se u série bavil. Výborné větší i menší charaktery, jejich věrohodnost, nechybí zde vtip, dobře promyšlená akce a příběh. Chápu, proč je tak vysoké hodnocení na anidb.info, v té době a dlouho potom to musela být naprostá bomba, ale to už si nováček jako já nedovede představit. Přesto spousta novějších i dnešních sérii se může z tohoto Macrossu poučit, co jim chybí (třeba věrohodné vykreslení postav a jejich jednání, vývoj apod.) Věříme, že stejně jako já se lehce přenesete přes všechny nedostatky a užijete si tuto klasiku žánru.
Vavča
Hodnocení: 8/10