Je možné zrovna tohoto kovboje označit jinak, než jako nesmrtelnou klasiku? Asi tak, jako se dá nůž postavit špičkou na plech. Ne, teď vážně, Bebop je jedno z nejznámějších anime a na rozdíl od ostatních na něj ani neexistují příliš rozporuplné názory. Bebopa si prostě musí oblíbit každý. Premiéru prodělal v letech 1998-1999 a hned si získal mračna příznivců. Pod snímek se podepsal Shinichiro Watanabe – a ostudu si tím rozhodně neutrhnul.

Na začátku 21. století, přesněji v roce 2071, je lidstvo na vrcholu rozkvětu. Mezihvězdný obchod hyperprostorovými branami je v plném proudu a kolonizované planety v Sluneční soustavě i zcela mimo ni poskytují nepřeberné množství nevídaných pochutin, surovin i živočichů. Miliardy lidí se vydávají na mezihvězdné cesty za prací, obchodem, nebo jen tak pro zábavu. Boom intergalaktického cestování však přinesl i své stinné stránky – vyrojila se spousta hvězdných pirátů, hackerů, únosců lodí a jiných novodobých zločinců. Samotná policie si s nimi nedokáže poradit – proto jsou tu Lovci odměn. Nepobírají příliš velkou úctu a mezi lidmi nemají nijak velký respekt. Jinak je tomu u zločinců, kteří se jich bojí jako čert kříže. Policie má totiž své postupy a směrnice, kdežto Lovci nad něčím takovým jen ledabyle mávnou rukou. Cowboy Bebop je název lodi, jejíž osazenstvo tvoří hlavní hrdinové příběhu. Ze začátku jsou jen dva – flegmatický a nonšalantní Spike Spiegel s minulostí opředenou záhadami a bývalý policista středního věku s robotickou protézou místo levé ruky, Jet Black. Postupně se k posádce přidávají další členové, až se jejich počet zastaví na (v anime už mírně zprofanovaném) čísle pět. Škála minulostí, povah i temperamentů jednotlivých postav je natolik různorodá, že nevyhnutelně vzniká ohromné množství (často úsměvných) konfliktů.

Možná si teď říkáte: „tohle už tady bylo dávno“. Máte pravdu, bylo – a nejednou, ovšem Bebop podává klasický námět s takovou elegancí, že mu nedostatek originality velice brzo odpustíte. Nabízí totiž neskutečný mix atmosféry divokého Západu s jeho pojetím cti, práva a pomsty, šedesátých let, patřících pro změnu Mafii a v neposlední řadě třeba pouštních válek, jako vystřižených z nějaké té „naší“ světové – a to vše samozřejmě bravurně zasazeno do všemožných koutů galaxie. Pokud bych chtěl být sarkastický, řeknu, že celá zápletka se točí kolem jídla a velkou část hudebního doprovodu obstarávají hlasitě kručící žaludky. Naši hrdinové totiž intervaly mezi „lovy“ odměn tráví ve vesmíru, kde – jak je všeobecně známo, toho zrovna moc k jídlu neroste. Navíc zrovna nepatří mezi ty největší šťastlivce. Ne, že by svou práci neuměli dělat, spíše naopak – patří mezi typ lidí, které si zavoláte, když jste v naprostých koncích. „Říkáte, že to nejde? Zavolejte Bebopa.“ Bohužel, jejich snaha a husarské kousky jsou často zhaceny naprostými banalitami, takže nevíte, jestli s nimi soucítit, nebo se nevázaně smát. S takovýmto úspěchem samozřejmě není divu, že lednice v Bebopovi až nepříjemně často zeje prázdnotou. (Až na případ s humrem, ale to je trochu jiný případ… ^___^)

Když odhlédnu od humorné stránky, kterou Bebop rozhodně nešetří (Díl „Mushrom Samba“ budiž toho živoucím důkazem), zbude mi, mimo spoustu narážek na světoznámé filmy, ta vážnější část. Bebop v tomto ohledu trpí jakýmsi „rozštěpením osobnosti“, protože z humorné stránky k vážné přechází až nezdravě rychle a klidně vás může šok zastihnout v plném šklebu. Snad každá epizoda, která není čistě humorná, končí docela vážným sdělením, nechybí například melancholická narážka na Zmoudření dona Quijota. Hlavní příběh sice velice dlouhou dobu ustupuje do pozadí před dějem jednotlivých epizod, ovšem ke konci dojde k velice intenzivní gradaci hlavní dějové linie a úplný závěr je ohromující. Postavy, které až dosud hrály převážně šašky, poodhalí svoji minulost – a i to málo, co se dozvíte, stačí k tomu, aby jste je začali vnímat ve zcela jiném světle. Jak už jsem naznačil, děj je většinou silně epizodický, což by se sice dalo vytknout – ale to bych musel mít důvod a vůli to udělat. Cowboy Bebop je nejlepší takový, jaký je, bez dalších zásahů a úprav. Kdokoli může namítnout, že je příliš West-like, nebo postrádá silnější příběh. Kdo však něco takového řekne, asi se díval jedním okem a to ještě v polospánku. Jako u většiny anime – stačí trochu otevřít oči, vyčistit si uši a popustit uzdu myšlenkám.

Je zvláštní, že grafici nepoužili v takovémto prostředí více renderované grafiky, protože k exteriérům vesmíru a k soubojům stíhaček se přímo nabízí. Naprostou většinu scén tedy obstarává klasická ruční kresba, což je podle mého názoru jen dobře. Nijak jsem si použití renderu v anime neoblíbil a přijde mi jako pěst na oko. Je vidět, že je seriál mírně novějšího data, takže animace a kresba udělaly v globálu slušný krok kupředu. Možná jen zamrzí až příliš časté opakování jedné scény pro několik časově a místně rozdílných událostí (například přistání na vodě, průlety branou a podobné). Jinak je kresba velice povedená a většinou docela realistická, snad až na Ed, která u počítače předvádí kousky, za které by se nemusel stydět žádný Hadí muž.

Hudební doprovod obstarala Yoko Kanno a je to na něm poznat. Bezkonkurenčně jeden z nejlepších soundtracků k anime a filmu vůbec. Celou atmosféru, už tak dost chytlavou, zvedá o další velký kus a „velké finále“ mi díky jejímu kousku „Blue“ přivodilo velice zvláštní sucho v krku.

Celkový dojem je skoro tak kladný, jak jen může být. Jediných pár výtek se může týkat několika slabších okamžiků, ale naštěstí jsou skoro nepostřehnutelné. Absolutní hodnocení však nedám, protože si ho rezervuji na Cowboy Bebop film – dopadlo to ale velmi těsně. Pokud jste neviděli Bebopa, jako byste nežili. Na co ještě čekáte?

A neodpustím si… „Bang!“

Justinian

Příspěvek byl zveřejněn 20.Září. 2007 v 22.25. | Autor: Geont - admin | Kategorie: Recenze, Články.
Sledujte všechny komentáře tohoto příspěvku pomocí RSS 2.0. Můžete zanechat zprávu.