Tak tu máme další ročník 95, chtělo by se mi říct… pomalu totiž dostávám pocit, že v pětadevadesátém musely múzy hodně často navštěvovat psychologa kvůli přepracování. Naštěstí mě Wikipedia vyvedla z roztomilého omylu – Berserk je z roku 1997. Chvála je však nasnadě i tak, seriál je totiž po příběhové stránce pecka jako vyšitá a jeho atmosféra by se dala krájet… úhlovou bruskou. Pan Naohito Takahashi se opravdu vytáhl a pod jeho vedením vznikl Berserk takový, jakého ho máme rádi – temný, brutální a naturalistický.

Celý příběh je situován do fantasy laděné středověké země, kde už léta probíhá krvavá válka mezi říšemi Midland a Chuder. Ani jedna země však nemá vážnější převahu a tak mezi hraničními hrady a pevnostmi probíhá něco, čemu bychom dnes asi řekli „zákopová válka“. Obě říše najímají mimo pravidelnou armádu i různé žoldnéřské skupiny, jejichž řady plní hordy individuí bez budoucnosti, s jedinou touhou – přežít, dostat zaplaceno a jít se opít do nejbližší krčmy. Ale i někteří obyčejní lidé, kterým válka vzala vše, byli donuceni žít zoufalým životem žoldáka. Ano, zde se odehrává čtyřiadvacet dílů seriálu z celkových pětadvaceti, ale díl první nás překvapivě zavede úplně jinam – do doby, kdy válka je už minulostí a hlavní hrdina příběhu, bývalý žoldák Guts, putuje od vesnice k vesnici jako Černý válečník a s fanatickou nenávistí likviduje démony. Místo jedné paže má opakovací kuši a na zádech mu visí meč, který by při své velikosti docela dobře posloužil i Soše Svobody. Když už čekáte příběh typu Zaklínače, zmožený válečník se v lese noří do vzpomínek, aby v nich zůstal již zmiňovaných zbývajících čtyřiadvacet dílů. Vzpomíná na časy, kdy se po dlouhé době toulek světem přidal ke Kumpanii Jestřába, kterou na špinavou práci najímá král Midlandu.

Kumpanii vede charismatický mladík Griffith, který sice vypadá jako idol všech čtenářek Brava, ale mečem se umí ohánět mistrovsky. Další členové Kumpanie jsou jako vystřižení z příručky „Jak vytvořit správnou skupinku klaďasů“ – nesmí chybět krásná, ale tvrdá „femme fatale“, obří hromotluk, mladý benjamínek, nebo nedůvěřivý a skeptický páprda. To však nic nemění na tom, že vývoj hlavních postav je perfektně propracovaný a celý příběh po určitých „schodech“ velice dobře graduje. Setkáte se s dvorními intrikami, útočnými i obrannými akcemi Jestřábů i lehčími milostnými aférkami, a to vše je obklopeno skvělou atmosférou temného středověku. Celou dějovou linii pak prostupuje zvláštní, až záhadný nádech něčeho nadpřirozeného, co jen čeká na ten pravý čas, aby se ukázalo v celé své kráse. Závěr je skutečně strhující a boří veškeré hranice toho, co si režisér jako zakončení může a nemůže dovolit. Nebudu mlžit, konec je dost otevřený; ne nadarmo se říká, že Berserk je nejlepší reklama na mangu, jakou kdy kdo stvořil. Přesto příběh neztrácí nic na úchvatnosti a poutavosti. Hlavní úlohu hraje rozvoj zvláštního vztahu Gutse s Griffithem (ne, takový vztah zase ne), přičemž Griffith, jakožto velice takticky a rétoricky zdatný velitel, nastupuje závratný vzestup po společenském žebříčku, což se samozřejmě nezamlouvá oněm „zavedeným“ šlechticům. Hlavní myšlenkou celé série je úvaha, kam až je člověk schopen zajít pro naplnění svých snů a co všechno je pro něj schopen obětovat.

Co říct ke grafické stránce? Kdybych měl být upřímný, asi bych se neubránil pár ostřejším slovům, protože animace je na doslova fekální úrovni. Rokem vydání se omluvit nedá, protože když se podívám na Ghost in the Shell (který vyšel dva roky před Berserkem), docela se mi otevírá kudla v kapse. Není tak špatné si občas vypomoct statickým obrázkem, nedělám si iluze, že tvorba anime je nějak levná záležitost, ale použít tyhle scény u bezmála poloviny všech bojů a jen je doprovodit zvuky bitvy s dramatickou hudbou, je přinejmenším na nakopání animátorů do příslušných partií, případně jak se říká u nás na Moravě: „Na**** do ruk a nepustit k vodě.“ I animace bojů „jeden na jednoho“, kde se naštěstí autoři tohoto neblahého fenoménu vyvarovali, nejsou ničím výjimečným, a kdybych měl srovnávat s tehdejší tvorbou, Berserk by asi s věnečkem nevyvázl. Za vizuální frustraci jsem chtěl nějakou dobu ubrat půl hvězdy, ale Berserk si to ode mě nezaslouží. Nemohl bych umřít s čistým svědomím ^__^. Hudba je dobová a vhodně doplňuje atmosféru, ovšem nijak se nevymaňuje z průměru a asi málokoho inspiruje ke stažení soundtracku. Holt jsem asi zmlsaný všemi těmi soundtracky Yoko Kanno.

I přes menší výhrady kvůli zprasené animaci a otevřený konec je Berserk opravdové mistrovské dílo, které nemůžu než doporučit, zvláště pokud se vám líbí esence opravdu „temného“ středověku a kvůli dobrému příběhu jste ochotni překousnout i nějaké ty nedostatky v kresbě a plynulosti pohybu.

Justinian

Příspěvek byl zveřejněn 20.Září. 2007 v 22.18. | Autor: admin | Kategorie: Články, Recenze.
Sledujte všechny komentáře tohoto příspěvku pomocí RSS 2.0. Můžete zanechat zprávu.