Rok se s rokem sešel, a jak už to v období rozkvétání sakur bývá, i letos se v Brně konal již pátý Animefest. Ve zkratce se jedná o dva dny promítání japonských animovaných filmů a seriálů, spojené s přednáškami, soutěžemi, prodáváním/ nakupováním „anime stuffu“a plno jiných věcí. Loňský AF se mi i navzdory poměrně velkému přelidnění velice líbil, takže jsem si další ročník samozřejmě nemohla ujít.

Po kratší cestě z Třebíče do Brna jsem stanula na vlakovém nádraží a vyrazila hledat své otaku spojence. Ti poslušně čekali pod příjezdovou tabulí u východu, a tak jsem se postupně pozdravila s mou drahou polovičkou Marcusem, Ledmanem, Justym (s tím byly trochu problémy, protože měl plné tlapy krabic se sushi), Neko-kunem, Lusi, Mitsuki, Seritou, Stardiem a dalšími dvěma otaku, jejichž jména mi bohužel vypadla z hlavy (omluvte můj zdegenerovaný mozek). V tu dobu bylo asi 7:45 a AF začínal v 9:00, ale jelikož nedočkavost byla příliš silná, ničím jsme se nezdržovali a zamířili kinosálu B. Bakaly, kde se měly řešit věci ohledně registrace, placení (jako řada dalších jsem AF zaplatila několik dní předem převodem na účet) a vstupenek. Museli jsme sice ještě nějakou dobu čekat v předsálí, ale aspoň byl čas si v klidu popovídat a obdivovat „Lusin cosplay Sunako“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/af08-Lusi-Sunako.jpg a Justyho kočičí ouška. Dokonce se objevil i Trill s nezbytnou kofolou na zádech. Organizační tým zatím strategicky rozmisťoval stoly, směrovky a plakát s vyobrazením různých přívěšků, který si každý účastník směl dle libosti vybrat. U mě jednoznačně zvítězil Edward Elric (jak jinak ^_^), avšak Marcus se po dosažení závěru „vypadá tam jako zákusek pro fangirls“ raději rozhodl pro slečnu s nekomimi.

Po úspěšném průniku „platící oblastí“ jsme se nahrnuli do zatím poloprázdného sálu. Zahájení AF se mělo konat v kině Scala, které se nacházelo několik minut cesty od Bakaly, ale rozhodli jsme se chvíli zůstat tady, když už jsme se sem tak pracně dostali. Jako první anime bylo na programu Zettai Karen Children. Upřímně, komedie s upištěnými holčičkami moc nemusím, ale na druhou stranu musím říct, že na Homosvalouše nejspíš do smrti nezapomenu. Krátce před skončením této šílenosti jsme vyrazili na cestu do Scaly, abychom stihli zahájení AF a promítání soutěžních AMV. Na první pohled sice vypadalo kino přecpané, ale s trochou snahy jsme si naštěstí sedli všichni (snad), jelikož sedící návštěvníci měli tendence vytvářet ve svých řadách větší či menší neobsazené mezery. Po Trpaslíkově uvítání ho na scéně vystřídal Wotan a začalo promítání AMV. Jejich kvalita byla hodně různorodá, ale mě si nejvíc získalo AMV s neuvěřitelně chytlavým songem It’s ok 2b gay (jeho název byl překvapivě Day for gay )a hned po něm velmi kvalitně sestříhané a dynamické AMV z anime Naushica. Musím ale upřímně říct, že ani jeden z humorně laděných kousků u mě nevyvolal tak beznadějný záchvat smíchu, jako Hejtyho X-mix, se kterým soutěžil v minulém ročníku AF. Každopádně mě konečné vyhodnocení výsledků docela překvapilo. Vítězným AMV se stalo Šíleně smutné AMV od Jarníka, což tedy zas tak velké překvapení nebylo, protože recesivní AMV s českou písničkou je dnes už téměř sázka na jistotu (viz. zmíněný X-mix), ale mírně mě zklamalo, že zrovna třeba Naushica, která jistě byla díky svému skvělém zpracování nejen mým favoritem, se ani neumístila. Na druhém místě skončilo Day for gay (pro mě docela potěšující) a na třetím místě na první pohled průměrné Fifth Crusade, které ovšem asi nejvíce zabodovalo dobře zvolenou písničkou od Epicy a vizuálně příjemným anime Fate/stay night.

Po skončení soutěže nastala v následujících hodinách jakási honička „tam a zpátky“, která ovšem byla nutná, abychom stihli všechny přednášky, na které jsme chtěli jít. Přesunuli jsme se opět do Bakaly, kde jsme si užili přednášku s názvem Anime a manga pro dívky, uváděnou holčinami Agony a Rinoa. Zde jsme si užili jak romantiku, bishinky a bishíky, tak zvrhlosti a informace o mangách a anime s podobným zaměřením. A pokud někdo ví, jak se jmenovalo to anime s morfujícím neko-bishíkem, ať mi to okamžitě řekne! ^^‘
Vypařili jsme se ještě předtím, než přednáška skončila (a naštěstí pro pány ještě předtím, než došlo na téma yaoi), protože ve Scale chystanou Cosplay soutěž jsme si jednak nemohli nechat ujít a jednak jsme chtěli jít podpořit Lusi, která se jí logicky účastnila také. Počet cosplayeristů doslova šokoval; ve srovnání s minulým AF jich byl snad trojnásobek a v závěru soutěže se už téměř nevešli na pódium. Ale abych nepředbíhala. Vystřídaly se postavy z anime známých i méně známých (namátkou třeba Suzumiya Haruhi, Blood+, Cowboy Bebop, Trinity Blood, D.Gray-man, Cesta do fantazie, Death Note, Inuyasha, Naruto, Bleach a nepočítaně dalších.), některé postavy se objevily hned dvakrát (třeba dva L a dvě Misy) a občas soutěžily i celé týmy. Z těch rozhodně stojí za zmínku tuším sedmičlenný Naruto team, jejichž kostýmy byly opravdu promakané, avšak čím si nejspíš definitivně zajistili vítězství byla jistá lehce pobuřující scénka. Aktéři Sasuke a Naruto se k sobě na pár sekund začali nepřirozeně tulit, což vyvolalo hlasitý jekot dívek, který přehlušil potencionální znechucené bručení přítomných pánů. Náš Neko-kun to rozhořčeně nazval cheatováním, ale to bylo asi tak všechno, co s tím mohl udělat. Není tedy asi třeba dodávat, že Lusi měla velkou konkurenci. Přitom jako jedna z mála dokázala svou postavu opravdu dobře zahrát. Bohužel za herecký výkon se ceny neudělovaly, jinak by se bezpochyby umístila. Za zmínku stojí ještě náš samuraj Hruzek, soutěžící v uniformě Shinsengumi, a Anonimotaku, který se zcela nečekaně objevil v „obleku“ L. Dále Inuyasha s dvoumetrovým sekáčkem na ma-… eh, démony, TV-cosi z FLCL, mašinka ze Steam-boye, dvojice killerů z Trinity Blood… asi bude lepší, když sem dám k dispozici fotku. Vyskytlo se zde velké množství maidek a goth-loli dívčin. Co mi ale nepřišlo zcela korektní byla skutečnost, že se některé holky přihlásily do soutěže z fleku, aniž by vlastně pořádně věděly, za co jdou („já jsem kombinace tamtoho a tamtoho z tamté a tamté skupiny…“). To už by tam rovnou mohl jít Justy a říct, že jde za kočičku Chii (což jsme mu konec konců skutečně navrhovali ^^‘). Tímto se cosplay soutěž dost protáhla, ovšem nelze říct, že by to někomu nějak zvlášť vadilo, bavili jsme se skvěle.

Když jsme se konečně dostali na denní světlo, nastalo řešení problému, kam se půjde teď. V nejbližší době se žádná přednáška nekonala a jelikož jsme se shodli, že na anime se můžeme dívat doma, jsme se po menších komplikacích rozhodli zbavit Justyho jeho „břemena“: v parku na lavičce. Sice to znamenalo, že nejspíš budeme muset zavrhnout soutěž Sedm samurajů, ale hlad a touha po odpočinku udělaly své. Zatímco Justy vybaloval své náčiní a chystal se na věc (myšleno příprava wasabi, sójové omáčky a zbavování sushi zbytků ubrousku), odešla půlka grupy na zmrzlinu. Zakrátko bylo sushi připraveno k nemilosrdnému sežrání a já jen musela souhlasit s Marcusovou poznámkou, že je to velice estetické jídlo. Po tom, co nám Justy ukázal, jak se to vlastně jí (namočit do omáčky, opatrně do wasabi a případně si potom dát plátek zázvoru), jsem si samým nadšením nabrala takovou porci wasabi, že mi to málem urazilo nos. Každopádně se nám s přispěním všech podařilo sushi spořádat a já se nemůžu dočkat, až si budu moct vyzkoušet něco takového udělat i doma (i když pro nezkušeného „kuchaře“ to musí být asi vážně piplačka).

Po nějaké chvíli zabíjení času v parku a v hospodě (nutno říct, že zdejší pivo bylo opravdu vynikající) jsme si to opět namířili do Scaly, celí natěšení na Animekvíz, který byl v Trpaslíkově podání skutečně grandiózní. Ani jsem neměla potřebu soutěžit, prostě mě bavilo sledovat, co si pro nás tento rok nachystal. Trpaslík nezklamal. Už hned první otázka „Seřaďte organizátory od nejstaršího po nejmladšího“ mě dostala. I když se během Animekvízu vyskytly jisté technické problémy, na zábavnosti mu rozhodně neubraly. Po Animekvízu byla na programu hned další přednáška ve stejném kině, což jsme velmi ocenili – konečně jsme mohli v klidu sedět. Přednáška nesla název Obyčejné kouzlo příběhů, přednášejícím byl Lišák a myslím, že většina z nás se shodne na tom, že to byla nejzábavnější přednáška celého Animefestu. Lišák nám všem osvětlil problematiku struktury příběhů vskutku netradičním způsobem, odvyprávěl nám příběh Romeo a Julie pomocí různých chibi postaviček (chudák Edward skapal hned, jak se objevil) a na závěr nám ukázal pár statistik ohledně kvality příběhů různých anime. Ke konci jsem si řekla, že by určitě stálo za to přednášky natáčet na kameru, protože tak povedené přednášky bych si klidně zkoukla znovu, ale těžko říct, zda to vyšší moc (orgové) vůbec povoluje.

Nyní jsme se Marcus, já a Rusel vydali na vlakové nádraží, abychom přivítali našeho Nahého bastarda a Čudnou melounovou entitu… ve zkratce Voida a nAlucarda. Void měl sice původně přijet už dřív, ale jelikož měl den předtím jistou aféru s panem alkoholem a ráno nejspíš s paní kocovinou, musel přijet později. Právě od Voida jsme měli obdržet naše vlastní Manga-fan visačky, a tak se i stalo. Sice byly krapet velké, ale aspoň byly vidět. Ve Scale jsme tímto propásli vyhlášení výsledků a nic dalšího zajímavého na programu zatím nebylo, takže jsme se rozhodli zajít na Grekovu přednášku Jak mluvit. Zde jsme vyslechli užitečné rady, jak se vyjadřovat jako člověk, jak posílit hlas (myslím ale, že zpívání ve sprše se u mě využití nedočká), jak se zbavit nervozity, prostě co dělat pro to, abychom lépe a srozumitelněji mluvili. Během přednášky si nás v kině vyhledali ostatní členové naší grupy, takže též obdrželi visačky a mohlo se jít z kina pryč. To jsme tedy měli původně v plánu, ale na chodbě nás zastavil náš milý Hintzu (asi ho zaujal Ledman s Lusinou černou parukou – „No ty jsi nám nějak zkrásněl!“)a než jsme se nadáli, už jsme seděli v “brlohu organizátorů“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/af08-Uorgu.jpg. Zde jsme mimo pizzy a kafe dostali k ochutnání i extrémně pálivé omáčky. Po zkušenosti s wasabi jsem si troufla jen na tu relativně nejslabší, ale někteří se vrhli i na lavičky s varovným nápisem „Sudden death“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/af08-SuddenDeath.jpg. Při pohledu na ně jsem byla ráda, že jsem zůstala u té slabé, jelikož nejspíš nechybělo málo k tomu, aby je tam někdo křísil. Každopádně jsme vyfasovali i čínské hůlky s logem Animaxu, kterými se učím jíst doteď. Pro Neko-kuna zde představovaly čínské hůlky a kelímky od kafe dlouhé hodiny zábavy, jelikož z nich s výrazem nesmírného štěstí skládal hrady a jiné různé patvary.

Kolem půl dvanácté atmosféra značně zhoustla, jelikož měl být promítán „snímek z dílny satanovy“, čili yaoi. Jako u každého anime se měl někdo postarat o jeho uvedení a popsání divákům, než bude promítáno. Zde se toho naštěstí ujala nějaká slečna, muži by to nejspíš psychicky neunesli. Když jsem ovšem nakoukla do „sálu“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/af08-Bakala.jpg, bylo tam i poměrně dost chlapů, avšak mám podezření, že se krátce po začátku promítání stejně vypařili. Void s nAlucardem se zatím vytratili, aby našli Marwina, který kdesi trajdal s vodní dýmkou. Když se konečně oba (nyní už vlastně tři, mise byla úspěšná) vrátili, pomalu jsme se rozloučili s organizátory a namířili si to do parčíku, kde jsme hledali nějaký vhodný úkryt, kde by se dala zapálit vodní dýmka. Byl to docela těžký úkol, ale nakonec jsme našli víceméně vhodné místečko, a tak Marwin vybalil „fajku“:http://www.manga-fan.net/mangafan/obrazky/af08-Vodnica.jpg. Připravená byla velmi rychle a tabák chytl ještě rychleji, ale bohužel vydržela jen velmi krátkou dobu. Zato dýmila vydatně. Myslím ale, že od vodní dýmky velikostí přizpůsobené pro cestování se žádné zázraky čekat nedají. Chladný noční vzduch nás však trochu oživil a připravil na následující anime maratón ve Scale. Tentokrát pro ten účel bylo vybráno anime Moyashimon. Podle všeho se jednalo o anime nejen zábavné, ale i docela poučné; příběh totiž sleduje příhody kluka na vysoké zemědělské škole, který je schopen vidět bakterie pouhým okem (v tomto ohledu mi Moyashimon trochu připomenul anime Mushishi). Řekla jsem si, že může být nesmírně zajímavé sledovat tímto způsobem ztvárněné něco, o čem se vlastně celý rok učím ve škole. Pravdou nakonec bylo, že se jednalo spíše o fermentační bakterie. ^^‘ Ale zajímavé to bylo každopádně. To ovšem soudím jen podle prvních pár dílů a různě dlouhých útržků z dílů ostatních, udržet se konstantně vzhůru bylo i po několika energy drincích zhola nemožné. Čas od času mě probudil buď hlasitý smích ostatních obyvatel sálu, nepříjemné tlačení dračího přívěšku do čelisti nebo pocit, že už na mě i ti Japončíci mluví česky. Po takto strávené noci na mě padly silné pochybnosti, zda AF ustojím až do oficiálního ukončení bez újmy na zdraví. Raději jsem se tedy rozhodla, že pojedu domů dřív, protože bych zbytek AF už asi neustála. Kolem sedmé hodiny začal „vyzvánět“ AMV budíček, který na mě skutečně měl povzbudivý efekt (alespoň do doby, než skončil, pak se opět dostavil zombie-mode…). S námahou jsme se tedy vyštrachali z kina a spolu s Marcusem a Ruselem odpochodovali na autobusové nádraží, kde si zjistili své spoje. Po menších navigačních komplikacích jsme se ještě jednou sešli se zbytkem grupy, rozloučili se, a jelikož měl Marcus ještě trochu času, šel mě vyprovodit na vlakové nádraží, odkud jsem plánovala odjet. Animefest je vážně skvělá věc, ale vydržet ho celý je občas nad lidské síly (tímto patří organizátorům můj obdiv). A co říct na závěr? Jedině to, že se těším na další AF, tentokrát s číslicí O9!

Příspěvek byl zveřejněn 26.Květen. 2008 v 20.25. | Autor: admin | Kategorie: Články, Reporty.
Sledujte všechny komentáře tohoto příspěvku pomocí RSS 2.0. Můžete zanechat zprávu.